Babišův komunální cirkus

Principál Babiš

Hvězda (česko)slovenského podnikatele a ministra financí svítí stále jasně a vypadá to, že minimálně do volebních klání v letech 2016-18 bude zářit jasněji než červené hvězdy nad Kremlem.  Jediným problém, který ho může srážet, je situace jeho strany v regionech. Necelý rok po komunálních volbách se ukazuje, že ne všude měli při výběru kandidátů šťastnou ruku.

Největším problémem každé strany, která se buduje direktivně  a centralisticky shora, jsou bezesporu „lidské zdroje“. Když se k tomu připočte tradiční česká nechuť se jakkoli organizovat a lehká paranoia centrální kanceláře z politických prospěchářů, tak zjistíte, že není kde brát. A pokud už někde vezmete, tak jen velmi mlhavě tušíte, koho vlastně berete. Tedy, ANO se to snažilo řešit kontrolní činností z veřejných databází (nicméně ne vždy a ne u všech), dokonce vypustilo absurdní balonek o psychologických testech kandidátů.

Počet členů ANO je čtyři roky po založení zhruba 2.800. Na české poměry je to tak krátkou dobu po založení přímo fantastické číslo. TOP09 eviduje přes 3.500 straníků, „klasické“ strany ODS a ČSSD oscilují kolem dvaceti tisíc. Tradičně nejpočetnější stranou jsou u nás komunisté, kteří mají stále necelých 50.000 držitelů a plátců stranické knížky. Nicméně u komunistů patří mezi tradiční politologické hlášky, že s dlouhodobější chřipkovou epidemií dojde k výraznému poklesu členské základny.

Pokud porovnáme ANO s obdobně koncipovanou a obdobně stavěnou firemní stranickou pobočkou Silvia Berlusconiho, který jí nazval Forza Italia!, tak Babišova strana zřetelně pokulhává. Čtyři roky po založení měl Berlusconi přes 160.000 členů – pokud bychom to měli poměřit počtem obyvatel, muselo by mít ANO přes 25.000 členů. S tím se už dá ledasco podniknout i v české komunální politice.

Úspěch babišovců v komunálních volbách nebyl náhodný. Aura majitele strany se přenesla i do nižších pater a každý kandidát ANO v té nejposlednější kandidující osadě měl na plakátě za zády mocného továrníka. Většinou doplněné sloganem typu „Prostě to uděláme“. Do politiky, i když jen na komunální úrovni, se tak dostali lidé, kteří fakticky mají nulovou podporu veřejnosti, protože jsou (ve většině případů) naprosto neznámí.

Je to značný průlom do principů české komunální politiky, kdy i v poměrně velkých statutárních městech hrála hlavní role známost kandidáta a činnost místních odnoží celostátních stran. V posledních letech se voliči důsledněji naučili sledovat práci politiků a dovedou ji poměrně výrazně trestat. V Karlových Varech by na toto téma mohli velmi dlouho vykládat zejména členové místní ODS (a částečně také ČSSD). Vnitřně velmi různorodá skupina, kterou spojuje jen Babiš, vědomí, že před tím se to prostě dělalo špatně a že oni to budou udělat určitě lépe, naráží na své první limity.

Po volbách se političtí novicové stali součástí 18 koalic z 26 statutárních měst a získali deset postů primátorek a primátorů. V tu dobu nemělo ještě ANO funkční předsednictvo a činnost do dolních pater strany tak stále čistě na bedrech dvojice Babiš-Faltýnek (ovšem ne že by se situace po doplnění nějak výrazně změnila). Poměr malých zemětřesení, ve kterých mají babišovci své zastoupení, výrazně roste.

Během necelého roku stačili členové ANO potopit dva své primátory (a pod třetí se velmi povážlivě třese kuchyňská linka) , zrušit dvě místní organizace a v dalším statutárním městě vyloučit členy za „špatné hlasování“. Jako první byla na ráně karlovarská organizace, která nejdříve vyhodila tehdejší radní Hejnovou a poté byla rozpuštěna. Už takřka tři čtvrtě roku jsou místní straníci ve vakuu, styčnou důstojnicí s Prahou je bývalá velká hvězda regionální ODS a nyní náměstkyně ministra vnitra Jana Vildumetzová.

V Českých Budějovicích i v Ústí nad Labem, kde došlo také k rozpuštění místní buňky, byla situace komičtější – zastupitelé za ANO si odvolali vlastního primátora a to za ne vždy jasných okolností. Zejména ústecký příklad ukazuje, jak neprůhlední a politicky naivní dokážou regionální babišovci být. Jejich podpora podivným ústeckým strukturám, navíc v jednoznačně menšinové Radě města je varovným ukazováčkem pro voliče.

Není se čemu divit, když už teď si lámou v kancelářích Agrofertu i Anofertu hlavu, jak lépe předejít podobným excesům a jak si zajistit loajalitu. Během roku vyrostlo jen velmi málo jedlých politických hříbků, ze kterých by šla udělat chutná smaženice. Drtivá většina anohub jsou prašivky, sem tam dokonce prudce jedovaté houby. A tyto prudce jedovaté houby by jednou mohly zaskočit i samotnému ministrovi financí.

Babišův komunální cirkus
5 (100%) 2 votes